Free me

Kam až moje paměť sahá, vybavuju si neustále se vracející pocit, že tenhle svět je nějak podivně jinej, že mu nerozumim, že do něj tak úplně nezapadám a on že nezapadá do mě.  "Jste lesní princezna, víla.", řekla kdysi jedna paní. "Vy máte tančit v lese mezi stromy, plést si věnce z lučních květů, sbírat jahody, běhat se zvířaty a poslouchat ptáky. Máte plavat v jezírkách a hřát se na slunci." Brečela jsem tenkrát. Brečela jsem za svůj strach a veškerou svou těžce skrývanou něhu a křehkost. Brečela jsem za tu strašnou spoustu lásky, kterou v sobě mám, ke který se přes všechny ty ochranný zdi, ostnatý dráty a střepy dostane jen málokdo. Neměly by tam být. Neměla bych je potřebovat. Ale potřebuju. Bez nich by mě celej ten dnešní krvelačnej systém rozpáral dřív, než bych se stačila svýma naivně doširoka rozevřenýma očima rozhlédnout kolem sebe.

Naštěstí mám hrstku nesmírně krásných lidí, kteří vidí či alespoň tuší a mají pro mě ty blahosklonně chápavé uklidňující úsměvy, kterých si cením nade vše. Za poslední dobu jsem díky nim zažila všechno, po čem jsem kdy toužila. Možná jsem si měla dovolit víc snít. Teď jako by ale najednou nebylo nic dalšího, jako bych prožila to, co jsem prožít měla a zbytek je jen čekání, až to skončí. Třeba hezký a příjemný. A nebo taky ne, kdo ví. Kdybych tu neměla být, předpokládám, že se prostě moje duše rozhodne odejít a rozplynout se kdesi (Kdo o tom pochybuje, ten mě nezná). Ale vzhledem k tomu, že se mýho těla drží jak klíště, to vypadá, že je tu ještě něco, čím bych měla projít. Jenom sakra nevim, co to je. Nebojte, jsem až moc zvědavá na to, abych dělala blbosti. Navíc, ještě mě čeká ten les, žeano. 

Asi bych se měla znova naučit snít.

Ale o čem????

Tančit v lese

mezi stromy

Tančit v lese

mezi stromy.

"Free me from this world...
I don't belong here,
It was a mistake imprisoning my soul
Can you free me?
Free me from this world..."

http://www.youtube.com/watch?v=TLsxkxh8Ns0

Y