wide open

Od konce loňského léta jsem si myslela, že jej nic nepřekoná. Dlouho jsem pak měla pocit, že na něco čekám, že se nemohu pohnout z místa. No, tohle léto se sice začíná teprve rozjíždět, ale vypadá to na zajímavou jízdu, ačkoliv trochu jinym způsobem než vloni.

Už bylo dost zdí a masek, skončil čas her a iluzí. Je ta pravá chvíle odhazovat přebytečnou zátěž, roztáhnout křídla a otevřít oči zeširoka. Co na tom, že tím odhalím svoje zranitelný já. Rozhodlo se vyjít na přímý slunce a snad i vypadá, že je připravený zvládnout případný průvodní jevy. Je to už dávno, co se to naposledy stalo, možná kdysi, když jsem ještě byla dítě. Možná tenkrát, ještě než přišly první bolesti. Jsem teď znova dítětem, s pátravýma očima, čistou upřímností a radostí ze života. Zároveň jsem to pořád já, takže si jej hodlám hýčkat a nové zkušenosti transformovat tím správným způsobem. Mám teď v sobě spoustu prostoru, který jsem uklidila, jak to jen šlo, a který teď mohu zaplnit čím jen budu chtít. Hezkými věcmi. Novými sny. Mám jedinečnou příležitost poskládat teď tu mozaiku líp, když se moje vědomí a myšlení rozhodlo sjednotit se do jedné linie. Je to pro mě novinka a docela nezvyk, přiznávám...a nejspíš i pro ostatní, kteří na tohle u mě nejsou zvyklí. Snad budou mít pochopení, i po tom všem. Je to tak neuvěřitelně uklidňující a jednoduchý, až mě to občas zaráží...všechny ty rozličný galaxie a altersvěty jako by se spojily a obraz je najednou čistý a jasný. Až mě někde potkáte, neberte mi prosím tu radost a nezraňujte mou něhu. Ne že bych si je tentokrát nedokázala ochránit, jen mě stálo spoustu sil je obě najít, tak buďte shovívaví, fakt se snažím.

Co dál? To, co přijde... :)

Y