Yen | No more

Terapie skončila. Protentokrát a snad už provždy...

Po dlouhý době jsem opravdu přítomná v realitě fyzicky i psychicky. Nebyla to uplně legrace a doufám, že si tento ideální stav udržím déle, než posledně. Jak poznám, že to tak je? Popravdě je to dost zvláštní pocit takové vnitřně duševní uhnízděnosti, kdy člověk vnímá věci tak, jak jsou, aniž by jejich pozitiva či negativa, která si zcela uvědomuje, nějak významně narušovala psychickou integritu a těžko nabytou emoční rovnováhu - dlouhodobou i tu krátkodobou. Díky tomu je schopen věci obsáhnout, zpracovat, pochopit a přijmout plně a beze zbytku, bez výčitek a beze strachu. Neříkám, že jsem naprostou paní svých emocí...jsou určité záležitosti, které se učíme celý život a navíc, když bych došla osvícení teď, co bych dělala po zbytek tohoto života, žeano. Navíc, mám ještě nějaké plány a záměry. A není jich úplně málo, jen lehce napovím, že se týkají tvorby všeho druhu, ať už umělecký, obyčejně pracovní nebo jednoduše lidský. Už opravdu nechci ztrácet čas. Možná tohle všechno přinese i některý více či méně nepříjemný pocity jistým lidem, kteří na změny nejsou moc stavění. Ti bohůmžel musí vykročit jinou cestou a hledat vlastní rovnováhu. No, jednou to fakt přijít muselo. 

Uvidíme, co na to odpoví zbytek léta :)

A.