Země

V sobotu byl zimní slunovrat. Přestože nastává zima, budeme mít obě - já i země - víc touženého světla.  

Jsem vodní znamení, a tak pro mě země byla, a stále ještě částečně je, záhadná a nepochopitelná. Moje přirozenost je plynout, rychle se vyvíjet, umět se přizpůsobovat a vždy najít cestu, cestu vedoucí za vzdáleným cílem, říkejme mu naplnění života. Nebojím se změn, vyvolávám je a jejich následky přijímám a formuji z nich nové struktury, které musí plynout se mnou. Jsem voda, nevyzpytatelná, pod klidnou, mírnou hladinou plná vášně a citů. Jsem pro pravdu a lži považuji za zdržování a uhýbání z cesty. Mou přirozeností je pohyb, nerada zůstávám dlouho stát na jednom místě, nevadí mi stěhovat se - svůj domov nosím ve svém srdci. Vím, že svět je tvořen prouděním energií a vše se neustále mění. Poznala jsem svoje hlubiny a nebojím se jich. Ráda poznávám hlubiny druhých, když se jich nebojí oni sami. Taky to znamená, že lidé přicházejí a odcházejí podle toho, jak jsou nebo nejsou schopni do těch svých nahlížet. Sama se měním, každým dnem, každým rokem. 

Jak se s tím vším dá uchopit země?

Skrze matku. Přišlo ke mě uvědomění síly našeho vztahu, matky s dcerou. Jeho tvořivou sílu, jeho nenahraditelnost. Jeho a její přítomnost ve mě samotné, a taky pochopení toho dočasného štěstí a blaženosti, když mohu být své matce nablízku. Jsem hrdá dcera hrdé, neuvěřitelně silné, statečné ženy, mé matky. Jednou budu jako ona, matka rodu. Jednou budu matkou své dcery a ukážu jí, co to znamená rod, tak jak jsem jej poznala, a tím bude moje máma a všechno to, co pro mě znamená, žít navždy. 

 Skrze otce. Dlouho jsem k němu hledala cestu. Otec mi ukázal, jak ctít své předky. Ukázal mi, co je to rodina a jak je důležitá, ať už je jakákoliv. Pochopila jsem, že stát na místě uprostřed burácivých vln, je zapeklitý úkol. Otec mi názorně předvedl, co znamená pevné pouto, vytrvalost, trpělivost, paměť a sounáležitost. Už vím, co je to rodina, a jak je důležité o ni pečovat. Jednou budu mít svou vlastní a tak bude muj táta a všechno to, co pro mě znamená, žít navždy. 

Skrze lůno, jeskyni, ozářenou životodárným ohněm, pulsující. Skrze místo zrodu všeho, myšlenek, pocitů, života a radosti. Moje tajné místo plné tance a smíchu, kam přicházím, kde odpočívám a kde se léčím. Místo tam dole v zemi, kde se rodí nové věci, v tlumeném tichu a teple, u kořenů, nerušeně a blaženě. 

Země je organismus, vibrující energií. Stejně jako já. 

Hezké svátky, ať už slavíte kterékoliv.

Y.