Yen | a Země se dál točí

Myslela jsem si, že to bude horší. Ale mám najednou spoustu času - na sebe, na ostatní, na jiné věci.  Netančím dva měsíce. Tedy...když nepočítám ty příležitostné chvilky samoty, kdy mi tělo samo na chvíli začne tančit, jen tak, bez techniky, bez publika, pro radost. Bolesti jsou mnohem menší než na začátku, což mi udržuje jistou míru optimismu.

Krize je prý nový začátek, a tak bych to nebyla já, abych si "něco" nevymyslela.  Začla jsem po dlouhé době víc kreslit a vzpoměla jsem si, že mám vlastně talent. Nejsem Van Gogh a nechci jím být. Baví mě pozorovat lidi, jejich křivky, tvary a vrásky. Pak se ten obraz, co si složím v hlavě, vždy nějak sám ocitne na papíře. Zapomněla jsem, jak moc energie je pro to zapotřebí. Ale je to dobře, mám jí teď tolik....

Začala jsem zase chodit na jógu. Shodou náhod paní lektorka učí i jógu pro tanečníky, tak uvidíme, co z této "náhody" za nějaký čas vyleze.

Volný čas jsem využila k vytřídění všeho mého majetku. Dělám to ráda, očišťuje to duši a člověk má víc místa ve skříních. Věci nevyhazuji, posílám je dál, ať mají také nový život. Bude brzy den žen, a tak jsem opět shromáždila nějaké drobnosti pro ženy z Domu naděje a vypadá to, že se ke mě tentokrát přidají i další. Mohl by to být opravdu veselý pátek.

Víc čtu, pozoruju masožravky (za chvíli nebudu mít kde spát..), vídám rodiče, vařím a dělám spoustu dalších věcí. 

Nevytancovaná energie se projevuje i jinak - neuvěřitelně se poslední dobou vztekám a rozčiluju. No, ale prý se to nemá dusit, takže hurá letecké dny. Někdy bych si dala pár facek, ale co už.

Jen mi přijde zvláštní, že všechno to, co teď dělám, trvá mnohem víc času, než tréninky. Kde se vzal ten čas navíc?

Ty nové začátky....člověk aby se furt měnil..

Y.