Léta pro mě mívají kromě teplého počasí svůj zvláštní význam, takovej pravidelnej životní bonus. Popsala bych to slovy "tady máš kočičko, aby ses náhodou nenudila". Ten klid před bouří vždycky prožívám v nejistotě, rychle se přelévajících energiích, pod příkrovem mé mysli, lehce nervozní, s pocitem bezcílnosti. Vždy až do té doby, než mi dojde, že je situace v očekávání. A já vlastně taky. Vloni se to předvedlo kvalitně, o tom není pochyb. O to víc jsem zvědavá, co se bude dít letos - co si léto připravilo.
Moje plány jsou zatím celkem jasné. Za měsíc frčíme na Island. Sever mi opravdu stále chybí, asi je to nějaký druh postižení. Spacák, dobrý boty a ten nejlepší foťák, co seženu, protože si ty krásy hodlám přivézt s sebou domů. V říjnu naberu poněkud jiný směr - Indie, po období dešťů. Zatím se jen nechávám unášet myšlenkami, obrazy a představami o tom prastarém centru civilizace; na ostatní je ještě čas. Mezitím nějaké hudební zážitky a setkání s přáteli, možná ještě na Šumavu, zapomenout uprostřed lesů na vše a ponořit se zcela do cvičení, uvidíme. Jsem tudíž na léto zvědavá, protože pokud plánuje nějaké nezbednosti, zajímalo by mě, kam je hodlá nacpat.
Je ještě jedna věc, která se mi poslední dobou plíží labyrintem. Existují lidé, kteří tím či oním způsobem prošli mým životem a ať už jsem se průběžně bránila, jak jsem chtěla, zanechali ve mě část sebe. Některé jsem ze svého života vyloučila já, jindy to bylo naopak. Někdy jsme na sebe prostě zapomněli, nebo nás cesty zavedly jiným směrem. Byla bych ráda, kdybychom se jednou potkali a pokecali, sdíleli myšlenky jako dřív, nehledíce na ego a jeho hrdost. Nesvazovat se minulostí a zbytečnostmi, na to není čas; a příležitost bývá málokdy. Není mi smutno, protože vím, že zítra se může stát cokoliv.
Poslední dobou se těším na každý další den, co mi přinese nového, co zažiju, co se naučím, co vyzkouším, koho potkám. (Když zrovna nejsem domrkvená kombinací několika dnů jógy a rehabilitace). Je to nový pocit, čerstvý a radostný, jako jaro.
Co s ním provede léto?
Y.