Yen | Jazda

"Wtf ?!" říkám si, když uslyším budík a rozlepím oko do černočerné ranní tmy. Cože je za den? Měsíc? Kam že to zase musím??? Všechny ty noční můry o tom, že jsem se nestihla naučit na zkoušku nebo státnici jsou opět realitou. "Vstávat do školy!" Vytáhnu sama sebe za nejbližší končetinu z postele poté, co jsem se do noci učila biomechaniku, biofyziku, anatomii, latinu, nebo nějaké jiné, velice podobné masochistické svinstvo. Proč to pro všechny živé i mrtvé bohy dělám?! Musela jsem se zbláznit (už zase). Jo, chodim do školy (už zase).

Vítej, bosorko, na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Nechť je ti anatomický atlas lehký...

Od Maroka uběhlo půl roku a já, abych se nenudila, rozšiřuji své obzory studiem Fyzioterapie. Naštěstí neni poznat, že jsem o deset let starší, než všichni ostatní, aspoň se necítím jako úplnej exot. Tedy do té doby, než mi učitelka latiny vrazí do ruky ovladač, ať s kolegama proberu zbytek látky, než něco vyřídí v kabinetu, a kolegové záhy zjistí, že jsem tak trochu jinde. Chápu to, před deseti lety jsem taky byla jinde. Totálně. 

Doufala jsem, že mi to přidání školy do životního rozvrhu s tim životem tolik nezamává, ale to jsem se škaredě spletla. Nemít lidi, kteří za mnou dnem i nocí stojí, připravují svačiny a vaří ranní kafe, tolerují moje záchvaty čiré hrůzy a učí se se mnou po nocích fyziku, asi bych na tom byla podstatně hůř. Uvidíme, jak dopadne první semestr a jestli budu jedna z těch 40%, kteří se dostanou do letního, aby celé prázdniny mohli zabít na praxi :D

Mezitím stále dělám BanglaKids, Arnice pomáhám s novým eshopem, takže si, prevíti, kupte všichni darovací listinu na darekproprirodu.cz, ať ta naše příroda má nějakej support. Masíruju o víkendech a po večerech. Zatím to všechno stíhám, tedy až na jídlo a pořádný spánek. Trocha času navíc na nějaké jednoduchosti jako je šití by mi fakt nevadila. Všichni řikaj, jak je skvělý dělat to, co tě baví. Jo, je to skvělý. Ale šíleně náročný...

Držte mi palce. Budu potřebovat všechny.

Yen já