Yen já
Yen a jenom já, v rámci terapie. Může se Vám stát, že něčemu nebudete rozumět. Nic si z toho nedělejte, bývá nás totiž víc.
Čas ticha
24. červenec 2017 | 09.35 |
Je to zvláštní, když se po dlouhé době zastavíte. Najednou spousta věcí, kterým normálně přikládáte důležitost, nedává smysl. Nastal čas nazírat věci. Čas ticha.
Prvák mi přišel nekonečnej, všechny ty dny a noci nad fyzikou a anatomií. Zvládla jsem to všechno, jako jedna z mála. Kupodivu tak dobře, že mám nárok i na stipendium. Za jakou cenu ovšem, nejspíš ukáže až čas.
Během zkouškovýho a těch největších stresů se ve mě něco zlomilo a začlo mi to být úplně jedno. Jsem tak unavená, že mi už nezáleží na tom, jak to dopadne. Baví mě učit se nové věci z fyzioterapie, ale až to nepůjde, nebudu se tím trápit. Celý život se do něčeho nutím a za něčím se honím. Teď je čas spočinout.
Jsem ráda, že jsem si v rámci možností uprostřed zkouškového dovolila užít si vlastní svatbu. Byla krásná, hlavně díky všem lidem, kteří kvůli nám přijeli, se vším nám pomohli a dali tolik lásky a upřímné něžnosti, že jsem to skoro celé probrečela dojetím. Za pár týdnů vyrážíme do Kalifornie, tak hluboko do lesů, kaňonů a indiánských rezervací, jak jen to půjde, jen sami dva. My a nebe plné hvězd.
Něžnost a láska zdá se působí na všech frontách, přátelé plánují svatby, rodí děti a tvoří vlastní projekty. Vypadá to, že být dospělý znamená prozřít, naučit se opravdu milovat, nechat věci plynout a přijímat je takové, jaké jsou, včetně sebe.
Myslím, že to pomalu dochází i té mé veverce. Uvidíme, co si pro mě léto zase připravilo.
Yen