Nebudu psát o štěstí jako dřív. Nechť mi tentokrát Zlatí prominou, nechávám je zcela stranou svých tužeb, neboť moje naivní víra v existeci ryzího dobra překvapivě vykrystalizovala v něco mnohem čistšího, jakkoliv to může znít absurdně. Víte, když uznáváte bytost, přijmete její existenci a poskytnete prostor jejímu bytí ve Vašem světě, musíte ji také nechat být sebou samotnou. Je hezké

Vážně jste si mysleli, že to vydržím? Opravdu? Inu možná jste byli stejně naivní jako já, dokud mě nezačaly svrbět prsty a dokud jsem nezačala svým nejbližším vnucovat, jak moc mi psaní chybí. A víte, když se o psaní mluví, něco není v pořádku.

Miluji ten pocit, který mám těsně před tím, než položím prsty na klávesnici. Ten moment, kdy mě od písmen dělí jen pár milimetrů, kdy mě přitahují