S A M S A R A

Nechci ubližovat lidem, na kterých mi záleží. 

Kam až moje paměť sahá, vybavuju si neustále se vracející pocit, že tenhle svět je nějak podivně jinej, že mu nerozumim, že do něj tak úplně nezapadám a on že nezapadá do mě.

Je sice trošku brzo ráno, ale co se dá dělat, víc než hodinu a půl jsem čekat nevydržela, a to už jsem uklidila kuchyň, vyhnala 5401 mravence, uvařila pudink a kdesi cosi.

Od středy se děla spousta věcí. Tak zaprvé jsem zjistila, že manuální práce je vážně docela náročná, ale zdaleka ne tak náročná jako celovíkendový chlastání :D 

Skoro se nemůžu hýbat a šikovná paní, jediná, která umí ty puzzle, kterým říkám záda, nějak rozumně složit dohromady, může až v pondělí. Proč mě to štve? Že to bolí, na to jsem zvyklá. Co mi ale drásá nervy, je ta choreografie, svíjející se v mý hlavě....

Trošičku lempl, nu což, stejně by Vás nebavilo číst ty moje paskvily každý den :D

Možná jsem zvláštní a mám určitý svoje nedostatky. O některých vím, o jiných tuším.

Moc by mě zajímalo, co je tak magického na půl sedmé ráno. Lépeřečeno CO se v tuto hodinu děje, že prostě MUSÍM být vzhůru za každých okolností?

Úterý se vždycky nese v podobném duchu jako pondělí, člověk má pocit, že má ještě energii z víkendu.