Yen | Yenas Mosaic

Kam až moje paměť sahá, vybavuju si neustále se vracející pocit, že tenhle svět je nějak podivně jinej, že mu nerozumim, že do něj tak úplně nezapadám a on že nezapadá do mě.

Od středy se děla spousta věcí. Tak zaprvé jsem zjistila, že manuální práce je vážně docela náročná, ale zdaleka ne tak náročná jako celovíkendový chlastání :D 

Trošičku lempl, nu což, stejně by Vás nebavilo číst ty moje paskvily každý den :D

Moc by mě zajímalo, co je tak magického na půl sedmé ráno. Lépeřečeno CO se v tuto hodinu děje, že prostě MUSÍM být vzhůru za každých okolností?

O svý hyperaktivitě jsem toho napsala už mraky, ale evidentně se nepoučim a nepoučim a dokud nepadám na ústa, nemám pocit, že bych dělala dost. Pak člověka nemaj bolet záda, žejo. Večerní tma, únava a trocha samoty s sebou ovšem nesou i další aspekty, mezi jinými i jistou dávku odevzdané melancholie.

Alkohol je lék a díky bohům za něj. Jinak by se některý věci prostě nedaly přežít.

Inu, někdy se s tim normálnim životem začít musí, tak hurá do toho. Po dlouhý době jsem zase klidně spala, budu to připisovat mým zásluhám a ne vypitým pivům a noční procházce přes celou Prahu, člověk se má přece chválit za všechno :D Je čtvrtek a je potřeba udělat spousta věcí, skříň jen čeká na to, až jí někdo zprzní nějakými malůvkami a tělíčko potřebuje protáhnout, večer napsat pár věcí a možná