Nechci ubližovat lidem, na kterých mi záleží. 

Kam až moje paměť sahá, vybavuju si neustále se vracející pocit, že tenhle svět je nějak podivně jinej, že mu nerozumim, že do něj tak úplně nezapadám a on že nezapadá do mě.

Je sice trošku brzo ráno, ale co se dá dělat, víc než hodinu a půl jsem čekat nevydržela, a to už jsem uklidila kuchyň, vyhnala 5401 mravence, uvařila pudink a kdesi cosi.

Od středy se děla spousta věcí. Tak zaprvé jsem zjistila, že manuální práce je vážně docela náročná, ale zdaleka ne tak náročná jako celovíkendový chlastání :D 

Skoro se nemůžu hýbat a šikovná paní, jediná, která umí ty puzzle, kterým říkám záda, nějak rozumně složit dohromady, může až v pondělí. Proč mě to štve? Že to bolí, na to jsem zvyklá. Co mi ale drásá nervy, je ta choreografie, svíjející se v mý hlavě....

Trošičku lempl, nu což, stejně by Vás nebavilo číst ty moje paskvily každý den :D

Možná jsem zvláštní a mám určitý svoje nedostatky. O některých vím, o jiných tuším.

Moc by mě zajímalo, co je tak magického na půl sedmé ráno. Lépeřečeno CO se v tuto hodinu děje, že prostě MUSÍM být vzhůru za každých okolností?

Úterý se vždycky nese v podobném duchu jako pondělí, člověk má pocit, že má ještě energii z víkendu.

O svý hyperaktivitě jsem toho napsala už mraky, ale evidentně se nepoučim a nepoučim a dokud nepadám na ústa, nemám pocit, že bych dělala dost. Pak člověka nemaj bolet záda, žejo. Večerní tma, únava a trocha samoty s sebou ovšem nesou i další aspekty, mezi jinými i jistou dávku odevzdané melancholie.

Není mým zvykem obklopovat se spoustou lidí, jsem naopak ten typ, který má několik blízkých, za které by dal ruku i dvě do ohně a zároveň ví, že by to samé udělali oni pro něj.

Alkohol je lék a díky bohům za něj. Jinak by se některý věci prostě nedaly přežít.

Okej, je fakt, že ta moje hyperaktivita občas bývá nebezpečná. Nemyslim si, že by deset hodin cvičení nebo tance od pondělí do pátku bylo nějak závratně moc

Inu, někdy se s tim normálnim životem začít musí, tak hurá do toho. Po dlouhý době jsem zase klidně spala, budu to připisovat mým zásluhám a ne vypitým pivům a noční procházce přes celou Prahu, člověk se má přece chválit za všechno :D Je čtvrtek a je potřeba udělat spousta věcí, skříň jen čeká na to, až jí někdo zprzní nějakými malůvkami a tělíčko potřebuje protáhnout, večer napsat pár věcí a možná